Otevřete svůj oblíbený balzám na rty, hutný krém nebo hojivou mast. Je velká šance, že mezi prvními složkami najdete vazelínu, minerální olej nebo parafín.
Pro mnoho lidí je to překvapení. Tyto ingredience totiž vznikají z ropy. Stejné suroviny, ze které se vyrábějí pohonné hmoty nebo plasty. Přesto patří mezi nejpoužívanější složky moderní kosmetiky.
Jsou tedy problematické? Ne tak úplně.
Pravda je mnohem zajímavější. Ropné deriváty mají v dermatologii své pevné místo a jejich účinnost je dobře zdokumentovaná. Současně ale dnešní věda nabízí nové možnosti, které dokážou pokožce nabídnout víc než pouhou ochrannou vrstvu.
Proč je ropa v kosmetice tak populární?
Kosmetický průmysl si ropné deriváty oblíbil z několika jednoduchých důvodů.
-
Jsou levné.
-
Jsou mimořádně stabilní.
-
Nekazí se.
-
Dobře se kombinují s dalšími ingrediencemi.
-
A hlavně skvěle zabraňují ztrátám vody z pokožky.
Nejčastěji se setkáte s těmito složkami:
-
vazelína (petrolatum),
-
minerální olej,
-
parafín,
-
mikrokrystalické vosky.
Jejich hlavní úkol je jednoduchý: vytvořit na povrchu pokožky ochranný film.
Ten funguje jako neviditelný kabát. Nevpouští ven vodu a pomáhá udržet pokožku hydratovanou.
Co říká věda
Když dermatologové potřebují rychle pomoci velmi suché nebo poškozené pokožce, často sahají právě po vazelíně.
Důvod je jednoduchý. Patří mezi nejúčinnější okluzivní látky vůbec. Dokáže výrazně snížit transepidermální ztrátu vody (TEWL), tedy množství vody, které z pokožky uniká do okolního prostředí.
Právě proto se používá například:
-
u ekzémů,
-
při narušené kožní bariéře,
-
po dermatologických zákrocích,
-
při extrémním vysušení pokožky.
Další výhodou je vysoká stabilita. Vysoce rafinované ropné deriváty neoxidují, nepodporují růst bakterií a jen velmi zřídka vyvolávají alergické reakce.
Z pohledu dermatologie tedy rozhodně nejde o „nebezpečné chemikálie“, jak někdy tvrdí marketing takzvané clean beauty.
Kde jsou jejich limity
Právě zde začíná současná debata. Ropné deriváty sice pokožku chrání, ale aktivně jí nepomáhají. Nevyživují kožní bariéru, nepodporují mikrobiom, nedodávají pokožce biologicky aktivní látky.
Jednoduše řečeno: fungují jako ochranná fólie.
To je velmi užitečné, když je pokožka poškozená. Pokud ale chceme dlouhodobě podporovat její zdraví, potřebujeme něco víc. Některým typům pleti navíc může příliš silná okluze (vytvoření ochranné vrstvy na povrchu pokožky, která brání odpařování vody) způsobovat pocit těžkosti nebo zhoršovat sklony k ucpávání pórů.
A pak je tu ještě otázka udržitelnosti.
Ropa je fosilní a neobnovitelný zdroj. V době, kdy kosmetický průmysl hledá cesty ke snížení ekologické stopy, představuje závislost na ropných surovinách stále větší výzvu.
Jak biotechnologie mění pravidla hry
Nahradit vazelínu není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Nestačí vyměnit jednu složku za druhou. Nové ingredience musí nabídnout stejnou ochranu pokožky, podobný komfort při používání a zároveň přinést další benefity.
Právě zde vstupují do hry biotechnologie.
Například skvalan (squalan) vyráběný z cukrové třtiny nebo oliv dodává podobně hebký pocit jako minerální olej, ale je pokožce biologicky bližší.
Rostlinné oleje bohaté na mastné kyseliny zase pomáhají doplňovat lipidy, které jsou pro zdravou kožní bariéru přirozené.
Parafínové vosky lze nahradit voskem karnaubským, kandelilovým nebo voskem z rýžových otrub.
A moderní čisticí produkty využívají jemné tenzidy získané z cukrů nebo rostlin, které čistí bez narušení mikrobiomu.
Greenwashing versus skutečná inovace
S rostoucím zájmem o udržitelnost přibývá i marketingových tvrzení: přírodní, čistý, netoxický, bez chemie. Problém je, že většina těchto pojmů nemá jasnou definici.
Skutečná inovace nevypadá jako slogan na obalu. Potřebujeme data.
Důvěryhodné značky ukazují výsledky klinických studií, vysvětlují původ surovin, mluví o biologické rozložitelnosti a dokážou doložit, že jejich produkty skutečně fungují.
Pokud něco nelze změřit, jen těžko lze mluvit o inovaci.
Jak vypadá budoucnost péče o pleť
Ropné deriváty nejsou padouši kosmetického světa. Desítky let pomáhají chránit pokožku a jejich účinnost nikdo nezpochybňuje. Současná věda ale ukazuje, že ochrana nemusí být jediným cílem.
Moderní formulace mohou současně podporovat kožní bariéru, respektovat mikrobiom a využívat obnovitelné zdroje s nižším dopadem na životní prostředí.
Nejdůležitější otázka proto dnes nezní, zda je vazelína dobrá, nebo špatná.
Mnohem víc nás zajímá, jestli dokážeme vytvořit něco, co funguje stejně dobře, nebo ještě lépe.
Podle současného vývoje biotechnologií je odpověď stále častěji ano.
Článek vznikl na základě rozhovoru Barbary Paldus v České televizi.